© 2020 by Vojtěch Pulec, Tenisová škola SPIN

Telefon: (+420) 777 679 509       Email: vojtech.pulec@tenisovaskolaspin.cz

Jak udělat dokonalý příměstský tábor?

May 31, 2018

 

Když jsem začínal s příměstskými tábory v roce 2014, neměli jsme prakticky žádné předchozí zkušenosti. I přes mou tehdejší neznalost v této oblasti, ale byly něčím, co mě lákalo uspořádat. Asi částečně proto, že jako dítě jsem byl na táborech, které byly dobré. A pak na těch, které byly špatné. Ty špatné nebyly úplně zlé a dnes i na ně vzpomínám rád. Tehdy se však neobešly bez breku.

 

 

Začnu těmi dobrými

 

Nejlepší tábor z dětství mi utkvěl pro svou naprostou svobodu. Jediným pevným středobodem tábora byl oběd. Na tom bylo vhodné se ukázat. To aby člověk dal najevo, že žije a je v pořádku. Všechno ostatní bylo dobrovolné a pokud chtěl účastník tento tábor prochodit v lese objímáním kmenů, mohl. Ačkoliv se nepovažuji za lesní typ, jako 13letému puberťákovi mi ten režim celkem dost vyhovoval. Nevím, zda by se to takto zamlouvalo všem našim rodičům, ale byla jsme nakonec rozumná děcka a vyvarovali se volovin. Statistiky neznám. S klidem však mohu říci, že nikoho z nás volně poletujících nenapadlo strčit vidličku do zásuvky.

 

Pokud bych dále nepokračoval, asi by to vyznělo tak, že tábor pořádala parta anarchistů za městem a hlavním cílem bylo organizované nicnedělání, které jsem přežil jen díky své relativní

pubertální duchaplnosti. Opak je pravdou.

 

Před hlavní budovou s jídelnou a ubytovnou byla velká tabule. Na ní bylo připíchnuto vedle sebe několik popsaných á-čtyřek. U každého řádku bylo časové rozmezí a krátký popisek. Byly to aktivity, dílny a přednášky, které si vypsali táboroví vedoucí. O tématech, která jim byla blízká. Bylo na vás, zda jste si zapsali strategické deskové hry od devíti do jedenácti a do oběda volejbal nebo venku objímali stromy. Možností bylo hodně a byly vaše. Asi i díky tomu, že mladí vedoucí vymýšleli programové linky podle svých zájmů, byly jednotlivé aktivity tak poutavé a nadšenecké. Nevím jak a zda vůbec nad námi organizátoři drželi dozor. Dnes se mne ale zmocňuje svým způsobem hřejivý pocit, že i přes to, co by mohl někdo nazvat organizovaným chaosem, o nás měli celkem slušný přehled. Jako mladý dospělý jsem si zpětně uvědomil, že moje nadšení z tábora mělo mnoho co do činění se silným motivačním faktorem autonomního rozhodování a možností volby. Vybrat si sám, co vás opravdu zajímá. Rychle se spřátelit s ostatními, kteří jsou na stejné vlně, protože se svobodně rozhodli pro stejnou aktivitu jako vy. Těší mne, že tyto tábory probíhají dodnes.

 

 

Teď k těm špatným

 

Když jsem byl úplně malý, těžkých pro mne bylo několik úvodních hodin či dní tábora. A to proto, že program většiny táborů měl trhliny. Volné chvíle, kde vedoucí očekávali, že se děti „zabaví sami“. Zní to stejně, jako předchozí odstavec, kde takový tábor vychvaluji? Trochu. Ale tím zásadním rozdílem je věk a provedení, respektive způsob, jakým jsme byli vtaženi do dění. Pokud bych v předchozím případě nevěděl, kde a jak si mám aktivity zapisovat nebo byl prostě moc malý na to, abych to udělal sám, asi bych byl jako dítě trochu zoufalý.

 

Proto na táborech, které měly zpočátku volné chvíle a člověk na ně nepřijel s kamarádem, mi bylo jako malému brzy teskno po domově. Mohl to vylepšit jedině program, který vás sice vtáhl pozdě, ale přece. A nově nalezení kamarádi, kteří zpočátku tesknili jako vy, a tak jste se nakonec spřátelili.

 

Jak to ale udělat, aby byl každý na táboře hned po příjezdu spokojený?

 

Jako organizátor jsem si ze svých dětských zkušeností vzal těchto 8 bodů, kterých se na každém táboře držíme:

  • Při příchodu nového účastníka je potřeba se ho okamžitě ujmout, seznámit se s ním i rodiči. Ukázat mu areál, místo, kde si může odložit a ihned jej zapojit do nějaké poutavé aktivity. Nedat mu tak prostor k žádné myšlence na stesk, i když rodiče mezitím odjeli za dalšími povinnostmi.

  • Představit se účastníkům křestním a plácnout si na to, jakkoli jsme malí nebo velcí.

  • Stát se pro děti od začátku parťákem namísto přísnou autoritou (tou je překvapivě zapotřebí být jen vzácně).

  • Seznámit nově příchozího s ostatními dětmi v aktivitě, do které jsem ho zapojil.

  • Ať budujete kolektiv sebelíp, v každém se najde někdo zakřiknutý. Vedoucí si je toho vědom a všímá si, kdo je na okraji skupiny. Věnuje mu více pozornosti, aby se necítil sám, vyzdvihuje jeho kvality a do kolektivu mu pomůže zapojit se svým tempem.

  • Každý má rád svobodu. Když už je v plánu jedna aktivita, dejte v rámci ní účastníkům možnosti.

  • Pokud dává smysl volnější příchod a odchod, udělejte to. Rodiče i děti to ocení.

  • Pořádáte-li v rámci tábora závěrečný turnaj, odměňte všechny. Organizujte jej tak, aby radost ze soutěžení měl i ten, kdo se hlásil jako úplný začátečník.

 

 

Těžko říci, jak udělat dokonalý tábor a vlastně na to nemám odpověď. Ať to promyslíte jakkoli, každý rok přijdeme na něco nového, čím děti pozitivně překvapit a co jsme mohli udělat lépe. Ale snad se mi podařilo shrnout alespoň několik důležitých bodů, které pro mne znamenaly skvělý tábor a které se mi osvědčují jako organizátorovi dnes.

 

Vojta

 

 

Chcete nás poznat osobně? Moc rádi se s Vámi budeme setkávat na jednom z našich táborů v Praze, Brně nebo Ostravě.  Přihlášení je snadné.

https://www.tenisovaskolaspin.cz/prihlaska-2018

 

Chcete si nejdřív o táborech popovídat?

Pište. A nebo rovnou volejte vedoucímu trenéru Tomovi.

https://www.tenisovaskolaspin.cz/kontakt

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload